ŠO Hlinsko "B" x 2222 ŠK Polabiny "G"

V neděli 11.12. hrálo Hlinsko „B" další, v řadě už páté kolo. Hostili jsme doma družstvo Polabin „G". Hosté přijeli v této sestavě: 1.Vojta Melichar , 2. Hanka Frgalová, 3. Jiří Gregor, 4. Fišar Karel, 5. Zdeněk Melichar. Naše sestava byla takováto: 1. Lukáš Hanus, 2. Neumann Michal, 3. Antonín Indra, 4. Žejdlík Patrik, 5. Pešek Roman. Takže k samotnému zápasu. Jako první vyhrál Patrik, zhruba po dvou hodinách, na 4. desce, takže jsme se ujali vedení v zápase. Patrik hrál pěkně, soupeř mu nabízel remízu,  ale po domluvě se mnou ji nevzal. Připadalo mi, že se Patrik už vidí doma, a kdybych mu dovolil remízu vzít, asi by ji přijal. Když jsem viděl jak na 2. šachovnici Hanka Frgalová válcuje Michala, tak jsem Patrikovi remízu téměř zakázal, a donutil jsem ho, aby vyhrál svoji vyhranou partii. Patrik tedy zapřemýšlel, a zhruba za 20 minut jsme psali první kladný výsledek. Potom Michal na 2. desce už neudržel svoji pozici, s figurou méně, a pod tlakem soupeřky, byl donucen vzdát. Ani na 1. desce se situace pro nás nevyvíjela dobře. Lukáš bojoval s kvalitou méně, proti silnému Vojtovi Melicharovi, a musím říct, že se držel statečně. Za kvalitu si vytvořil volného pěšce, a pokračoval svoji hrou asi v jediné správné myšlence, postupu tímto pěšcem. Tady bych mu vytkl jedinou věc, že se nezamyslel a vítězné řešení nenašel, přestože tam bylo, a nabídl remízu.Soupeř  viděl správně partii jako prohranou, a tak remízu s radostí přijal. Velkou chybou z Lukášové strany bylo, že se ani nepřišel poradit o tom, zda ji nabídnout může. Naštěstí toto celé bylo v situaci, kdy jsme věděli, že Roman Pešek na poslední desce vyhraje. Tak se také stalo, a během několika málo minut soupeř Romanovi opravdu vzdal. Já jsem dohrával svoji partii jako poslední.  Hrál jsem klasickou italku,  a díky dobré a aktivní hře jsem po zahájení stál lépe. Bohužel jsem nezvolil optimální taktiku boje, a pozice se stávala horší. Všiml jsem si toho,  a nabízel jsem remízu. Soupeř vycítil, že stojí lépe, a nechtěl ji vzít. Byl jsem tedy nucen hrát dál, přestože pozice byla téměř prohraná. Celá má partie, měla takový kuriózní nádech v tom, že když jsem soupeři nabízel remízu já, (dokonce 2x) tak měl od kapitána povoleno ji vzít, ale sám se rozhodl odmítnout. Protože jsem hrál dál už velice obezřetně, a soupeř vycítil, že nebude mít se mnou lehké pořízení, nakonec nabídl remízu on mě,( ve vyhrané pozici) v situaci, která zajišťovala prohru polabinského družstva. Protože za celou tu dobu se moje pozice nijak nevylepšila, tak jsem ji přijmul bez nějakého velkého rozhodování... Takže celý zápas pro nás dopadl vítězstvím 3:2